Úspěšná banka jede na „LSD“

Bankovnictví v dnešní podobě existuje zhruba od 17. století. Před lety zavládlo přesvědčení, že mu začne kdekdo konkurovat. Přesto pozice klasických bank zůstává neotřesitelná.

Bankovnictví je specifické svou regulací a bezpečím, které lidem dává. Jeho podnikání musí být dlouhodobě udržitelné. Na rozdíl od investičních fondů totiž nemůže pokles ceny aktiv přenášet na klienta. Proto na něj nepřenáší ani růst a v dobrých dobách raději tvoří rezervy a posiluje kapitál na horší časy. Hodně podobné jsou pojišťovny. Ovšem třeba v investicích už jde hlavně o to, aby výpočty hodnot majetku byly v pořádku, ale není třeba ručit klientům vlastním kapitálem. V dobrých dobách tedy klient vydělává na růstu. Historie prokázala, že banky tento tlak postupně zvládly. Potřeba bezpečí je sice důvodem nadměrné regulace, ale jen proto ona důvěra a udržitelnost mohou existovat. Bankovní licence je prostě ve finančním světě králem. Proto banky nezaniknou a většinu fintechů koupí banky nebo samy požádají o bankovní licenci.

Zmínil jste udržitelnost? Je tohle vaše pojetí?

Dnes se udržitelnost hodně skloňuje, ale často se redukuje na životní prostředí. Existuje však i koncept ekonomické udržitelnosti. Pokud zatížíte nějaký sektor nadměrnými závazky třeba i kvůli ekologii, nebude to dlouhodobě udržitelné, ekonomika se propadne a nakonec bude méně peněz i na ekologii. Proto je třeba, aby byznys model každé firmy, každého sektoru byl řízen jako dlouhodobě fungující. Neříkám navždy, ale dlouhodobě. V tom je bankovnictví a jeho regulace jistým vzorem. Na tom nemění nic ani různé excesy, protože je důležité, nakolik obor jako celek našel pravidla, která si osvojil a která ho udržují v důvěryhodné pozici. Samozřejmě to vyžaduje velké úsilí, nejen plnit regulatorní požadavky, ale také ošetřovat tržní a další rizika. Plánovat kapitálový polštář za různých scénářů. To je to, co třeba pravděpodobně Bohemia Energy nezvládla. V tom se banky liší od ostatních oborů podnikání a jsou inspirací. Hlavním cílem je pro ně ekonomická udržitelnost jejich byznysu i byznysu jejich klientů.

Jak se stará o ekonomickou udržitelnost většina lidí? Třeba s prodlužujícím se věkem dožití?

V osobní rovině jde o vytváření finančních rezerv ve vhodné formě investic. Vyvíjí se to, nicméně celé téma souvisí s finanční gramotností a podobou penzijního systému. Naše klienty tyto otázky zajímají, a proto se k nám chodí radit. Obecně lze říct, že kdo využívá služeb poradce, nejen u nás, je na tom s plánováním investic lépe než ten, kdo nic takového nedělá. Těší nás zájem klientely větších bank, protože lidé cítí, že ty jsou spíše bezpečným přístavem pro dočasné odložení likvidity, ale ne místem pro poradenství a zhodnocení investic. Většinou nabízejí jen vlastní produkty a nesrovnávají různá řešení dostupná na trhu. Ve fondech a podobných regulovaných investicích nemají u nás lidé v průměru ani deset procent majetku. Jako Češi jsme krátkodobě orientovaní na odložení peněz do bank, ale ne na dlouhodobé přemýšlení. Souvisí to i se skutečností, že jsme ve „škole investování“ teprve třicet let, což je málo. Je to velká výzva finančního sektoru - naučit Čechy dlouhodobě investovat. Banky jsou u nás přefouknuté a představují osmdesát procent finančního sektoru. Ve světě je to méně než 50 procent.

Je potřeba víc investovat kvůli ochraně před inflací, nebo i z jiného důvodu?

Je to důležité i pro celkový rozvoj společnosti. Kdyby v minulosti všichni seděli na penězích, nevznikl by ani parní stroj, ani železnice. Protože banky takové projekty nemohou financovat kvůli velkému riziku. I proto se obalily dalšími finančními institucemi, jako jsou třeba investiční společnosti s produkty, kde klient může akceptovat investiční riziko snížené velkou diverzifikací.

Co může společnost posunout dál?

Na to není jednoduchý recept. Nicméně nás určitě posouvá regulace. Ta je pro udržitelnost klíčová. Oddělení regulovaného a neregulovaného byznysu je třeba ještě posilovat. Rozčiluje mě, když některé společnosti skutečnost, že jim Česká národní banka jen zkontrolovala prospekt, vydávají za posvěcení kvality svého investičního produktu. Jsou vidět i takové věci, jakože někdo má právo nabízet cenný papír omezenému počtu investorů, ale nabízí ho pomalu veřejně. Od takových věcí se my jako poradci, banky, fondy a pojišťovny potřebujeme distancovat, protože nás to jinak s takovými subjekty hází do jednoho pytle. Část lidí to naštěstí cítí intuitivně a je opatrná. Přesto je podle mě třeba regulaci zdůrazňovat ještě víc. Právě tyto případy snižují důvěru v investování a vedou ke zbytečnému hromadění likvidity v bankách.

V příštím roce má zahájit činnost i Partners Banka. Na trh ale přišla za poslední desetiletí řada subjektů, a jen některé neskončily v náručí těch největších. Jak se hodláte odlišit?

Chceme se lišit v řadě parametrů. V první řadě půjde o otevřený model nabízející produkty i od jiných poskytovatelů, než je naše finanční skupina. Banka nebude vlajkovou lodí, ale vnese do skupiny transakční jádro, kde si klient pohodlně obslouží všechny své produkty a dosáhne na kvalitní poradenství. V žádném případě nechceme vybudovat kopii stávajících bank. Ani technologicky, ani klientsky. Ty totiž především budují pobočky, do nichž posadí zaměstnance, které instruují shora, aby prodávali jejich produkty. My zapojíme banku do poradenské sítě, která funguje multibrandovým způsobem, tedy nabízí produkty různých poskytovatelů a vybírá to nejlepší. Vznikem banky do tohoto stávajícího systému vsadíme dalšího obchodního partnera, který se stane transakčním jádrem a umožní například klientům mít všechny produkty v jedné bankovní aplikaci.

Je výhoda začínat od nuly?

Určitě, protože rychlost karavany určuje nejpomalejší velbloud. My s sebou nepotáhneme ty pomalé velbloudy z minulosti, myslím tím staré části informačního systému, technologicky stavíme na zelené louce. Proti vysloveně digitálním bankám ale budeme fungovat i reálně, na ulici, přes poradce, přes pobočky. Cílem je mimo jiné posílit on-line nástroji dostupnost a kompetenci poradce, nikoli ho jimi nahradit.

Jak bude vypadat banka budoucnosti?

Člověk chce svými penězi vládnout, ale nechce o nich úplně rozhodovat. Chce se poradit. Kvalitní poradenství musí být nezávislé, i když bude mít poradce za sebou svůj produkt. Profese bankéře a poradce je mimochodem čím dál náročnější, a není zas tak skvěle zaplacená. Banky budou muset inovovat a jít směrem k onomu open bankingu.

Jsem přesvědčen, že si to vynutí i klient. Netransparentní doba je pryč, protože digitalizace přinesla jednoduché srovnávání. Mít pobočku na malém městě a financovat její provoz jen z vlastních produktů bude finančně neudržitelné.

Takže tak bude vypadat budoucnost?

Podle mě ano. I díky inovativním firmám a fintechům, které posouvají vývoj kupředu. Velmi často taková firma udělá něco, co by velká banka taky dokázala. A ví o tom léta. Ale neudělá to, aby si nekanibalizovala svůj byznys. Takže ta malá firma jí vytvoří konkurenci, třeba v konverzích měn za co nejlepší cenu. Velcí se pak přizpůsobí, malá firma zanikne nebo je pohlcena, ale trh projde inovací. Podle mne to není ostuda, ale zásluha. S nadsázkou říkám, že úspěšná budoucí banka jede na „LSD“. Lending, tedy umění odhadnout rizika půjčování peněz, Security jako bezpečnost peněz a dat klientů a aDvisory jako poradenství, nejen nad svými produkty. Protože člověk se prostě potřebuje o penězích s někým poradit.

MAREK DITZ je dlouholetý bankéř. Během let se v ČSOB vypracoval až na pozici člena představenstva. Z banky odešel v roce 2018. Poté působil mimo jiné v čele rodinného fondu Supernius miliardáře Tomáše Chrenka. Pro finanční skupinu Partners pracuje jako lídr projektu pro stavbu Partners Banky.

Zdroj: E15 Magazín