Měním lidem životy k lepšímu, stačí správně nastavit finance, říká poradce

Co vás na práci v Partners baví nejvíc?
Odpovím příběhem, který přesně definoval moji další cestu v Partners. Na začátku jsem se snažil tvořit tým lidí, rozšiřovat ho a být dobrý manažer. Ale vždycky jsem miloval práci s klienty. Možnost měnit lidem díky lepšímu nastavení financí život k lepšímu. A pak přišla chvíle, kdy mi po roce spolupráce zavolali jedni klienti. Ten telefonát byl prostý: „Chtěli bychom vám poděkovat, že jste nám poradil, jak zacházet s penězi. Máme tak víc volných zdrojů. Naše dcera díky tomu může dělat sport, který ji vždycky lákal, ale my na něj neměli. A je v něm dobrá. Tak moc děkujeme.“

Jaká byla vaše reakce?
Jsem emoční typ, obrovsky mě to dojalo. I slzy vytryskly. Ještě dnes z toho mám husí kůži. A tehdy jsem si řekl, že je to důvod, proč chci ve finančnictví pracovat. Baví mě být aktivně součástí života svých klientů. Velmi si jich vážím, a proto se snažím, aby každý můj krok byl promyšlený. Finanční poradenství pro mě dodnes není práce. Je to koníček a zábava. Osobní vnitřní výzva, jak klientům ještě lépe poradit. Jak zařídit, aby si mohli plnit sny a byli šťastní. A to mě naplňuje neustále.

Typický manažer, který vede tým lidí a hledá nové talenty, už tak docela nejste. Jaká je teď vaše role v Partners?
Vybral jsem si úplně jinou cestu, což ale bylo zapříčiněno tím, že jsem trochu musel. Klientů a velkých projektů už jsem měl tolik, že bych to sám neutáhl. Takže jsem si vytvořil kvalitní zázemí v podobě VIP kanceláře, abych se měl o co opřít. Jde o profesionální službu, která se podobá prestižní advokátní kanceláři. V čele špičkových koncipientů, specialistů na jednotlivé oblasti financí, stojí profesionální poradce.

Co to znamená?
Mám síť koncipientů a asistentek, dohromady nabízíme komplexní služby. A i kdybych někam odjel, klienti stále mají k dispozici zázemí mé kanceláře, kam se kdykoli dovolají a všechno vyřeší. Což se hodně liší od sólo poradců. Ti mohou být výborní, ale pořád mají tu nevýhodu, že jsou sami. Proto mám tým podřízených, na které se můžu spolehnout, abych klientům poskytl profesionálnější službu.

Často také vystupujete v médiích. Co vás k tomu vede?
Snažím se tak veřejně podtrhnout svou zodpovědnost vůči stávajícím klientům, ukázat profesionalitu. Říkám tím, že svoji práci dělám pečlivě, protože jinak mě kdokoli na internetu může rozmáznout dvěma větami. Když jste totiž vidět, lze vás velmi rychle znemožnit, pokud nevíte, o čem mluvíte. Pro mě jde zkrátka o další záruku profesionality ve vztahu ke klientům. A také mi jde o to, aby si mě lidé zapamatovali. Aby do mojí kanceláře chodili studenti na stáže, a značku Ondřej Hatlapatka i celou společnost Partners tím bylo ještě víc vidět.

Jak jste se k finančnímu poradenství v Partners dostal?
Velmi pozvolna. Zatímco kamarádi ve škole poradenství zkoušeli, mě to úplně míjelo. Věnoval jsem se závodnímu tanci a po večerech elektronickému sportu. Vedl jsem esportový tým v počítačových hrách a dělal mu manažera. Tak jsem se seznámil s manažerem jiného týmu, který mě ohledně práce finančního poradce oslovil. Nicméně v úplně jiné společnosti, s dojížděním skoro přes celou republiku. Což by nefungovalo.

Co se dělo potom?
Na této práci mě zaujala jediná věc: ani ne peníze, které mi slibovali, ale to, že můžu finančně pomáhat lidem. Udělal jsem si proto malý průzkum, kde bych se mohl finančnímu poradenství věnovat. Volal jsem na vysoké školy, na ekonomky, a lidé tam říkali: Jestli to chceš umět dělat pořádně, jdi do Partners. Já tehdy vůbec nevěděl, co za firmu to je. (směje se) Poslal jsem tam životopis, pak jsem si našel nejbližší pobočku, zaklepal tam a řekl: „Dobrý den, já bych tady chtěl pracovat.“ Takže jsem vlastně přišel sám. (směje se) V začátcích mě hodně podporovali rodiče. Bylo pro mě opravdu důležité, že mi věřili. Bez nich by všechno bylo daleko těžší.

Jak jste pak, po jedenácti letech intenzivní práce v Partners, prožíval koronavirovou pandemii?
Byla dobou, která mi hodně změnila pohled na život. Zažil jsem neskutečný pocit zastavení se, zmírnění a zklidnění. Najednou se nikam nehoníte. Měl jsem spoustu času se na sto procent věnovat práci a rodině. Nic mezi tím. Žádné přejezdy, cestování, akce. S manželkou se od té doby ještě víc věnujeme dětem. Dlouho budu vzpomínat na ty krásné chvíle, kdy jsme uprostřed týdne vzali deku a šli s dětmi za vesnici na pole, tam se natáhli a koukali na nebe.

Jak toto období vnímali vaši klienti?
Byli a jsou nadšení z toho, že stačí dvacet minut online místo dlouhé cesty do kanceláře. Zjistili, že si daleko víc váží svého času. Peníze vyřešit potřebují, ale proč by tomu měli obětovat dvě hodiny času, když vše můžou vyřešit během chvilky a jít s dětmi ven?

Nechybí jim nebo vám osobní kontakt?
Myslím, že jde jen o to, jací lidé se potkávají. Pokud poradce umí daného klienta zaujmout a jednat s ním tak, že i z onlinu si ten člověk odnese zážitek, účel schůzky byl splněn. Ale na druhou stranu chci respektovat potřeby svých klientů. Jsem kontaktní typ, schůzky naživo mám rád. Takže jim dávám na výběr. Pokud jste z Brněnska, můžeme se sejít u vás, u mě nebo online. I po téhle větě je opravdu 95 procent schůzek přes počítač. Pro něho je příjemnější, že si doma uvaří čaj do svého oblíbeného hrníčku a nikam nemusí.

Hodně se věnujete hypotékám a developerským projektům. Jak se změnil přístup lidí k bydlení?
Tím, že zůstali zavření doma, si mnohem víc všímají, jak vlastně žijí. A někteří zatoužili po zahrádce, chalupě nebo rodinném domku. Potřebovali místo, kde se jejich děti můžou dosyta vyběhat. Což sídliště uspokojit nedokáže. Jiní chtěli svůj byt. Nízké sazby pomáhaly tomu, že lidé na vlastní bydlení snáz dosáhli – a poptávka byla ohromná. Zároveň si lidé začali prohlubovat finanční gramotnost. Investovali třeba do fondů nebo nemovitostí, protože neměli kde nakupovat, seděli doma a chtěli si splnit sny.

Když za vámi klienti přijdou, že chtějí hypotéku, co řešíte jako první?
Velmi často přijdou s našetřenými penězi a s tím, že je chtějí na hypotéku použít všechny. Můj první úkol jako poradce je vysvětlit jim, že čím víc do nemovitosti dají hned, o tím víc peněz se připravili. Protože je efektivnější si půjčit za úrok hluboko pod inflací tak, aby mi banka dotovala inflaci na mé nemovitosti. Vlastní peníze si tím podržím na horší časy. Nebo pro případ extrémního zvýšení sazeb.

Není ale pro klienty výhled na splácení hypotéky příštích pětadvacet let natolik děsivý, že se jí chtějí co nejdřív zbavit?
Ano, a to je další věc, ke které je vedu. To, že chtějí hypotéku nastavit na deset let splatnosti, protože tomu odpovídá jejich současný příjem, je fajn, ale ono to tak nemusí být napořád. Snažím se jim vysvětlit, že správná metoda by měla být nastavit ji naopak na co nejdelší dobu. Protože tím budou mít nízkou měsíční splátku. Tu, která musí každý měsíc odejít, ať se děje, co chce. Logicky se pak zatížení domácnosti o dost zmenší.

Jak mají lidé naložit se zbylou částkou?
Jednoznačně ji uložit do investic. I konzervativně vyváženým způsobem budou peníze vydělávat srovnatelně nebo víc než úroková sazba na hypotéce. Já namixuji portfolio, vysvětlím, co to obnáší a proč by mělo být diverzifikované. Ale především, klienti mají peníze okamžitě k dispozici. Jestliže například jeden z nich přijde o práci, takováto finanční rezerva je dokáže uživit na poměrně dlouho. To je velká výhoda.

Jaké jsou další výhody?
Představte si, že se klienti přestěhují do vlastního bytu nebo domu. A velice pravděpodobně, tak za tři měsíce až půl roku, začnou řešit, že na kuchyňské lince vržou dvířka, chtělo by to novou troubu a podobně. Protože už se s bytem sžili a začali řešit provozní věci. Takže další peníze padnou na vybavení. Můžou tak pohodlně použít peníze, které si mezitím ukládali stranou s minimálním zhodnocením čtyři procenta ročně. Místo aby je tehdy jednorázově uložili do hypotéky se 2,5 procenta. Takže investované peníze vydělávají a i té hypotéky se pak klienti zbaví rychleji.

Investiční služby ale nabízejí i banky. Proč by je měl klient vyřizovat prostřednictvím finančního poradce?
V bankách narazíte spíš na prodejce, jimž záleží na tom, aby prodali konkrétní produkt. Je to, jako by člověka postavili před temný tunel, na jehož konci je světýlko, které představuje třeba splacenou hypotéku. Já jako finanční poradce ale vidím život klientů jako celek. Zajímá mě, jaké mají koníčky, co chtějí v životě dokázat a co pro to už udělali. Snažím se pak předvídat, co by mohlo jejich sen ohrozit. Když se vrátím k příměru s tunelem, já dělám to, že tunel rozsvítím celý. Zaměřím pozornost klienta ne na samotný cíl, ale na cestu k němu. Protože vždycky se může stát něco, co do splácení zasáhne. Ale můj klient v takové chvíli bude připravený.

Přesto se lidé investování často bojí. Proč?
Někteří mají špatné zkušenosti z dřívějška. Než se pořádně zreguloval trh investic a vznikly jasné mantinely na poplatkové struktury, byl tu divoký „klondike“. Spousta lidí přišla o peníze vinou podvodníků. Hodně lidí si také myslí, že k investování potřebují alespoň půl milionu. Mezi klienty mám i rodiny, které mají průměrný příjem. Podařilo se nám upravit jejich vklad na pětistovku měsíčně jako investici dětem. A vědí, že až jednou jejich dcera nebo syn odjedou na vysokou školu na druhý konec republiky, tak to finančně zvládnou.

Věnujete se i developerským projektům. Co je náplní vaší práce?
Věnuji se ekonomice daného projektu. Pomáhám developerům propočítávat náklady a zisky nebo nastavovat podmínky u bank. Také se starám o koncového klienta, aby měl dobře vytvořené financování. Zkrátka aby na obou stranách všechno fungovalo. Jenom tak se dá zabezpečit, že developer stavbu dokončí a klienti tam budou bydlet.

Pak má celá stavba hladší průběh?
Přesně tak. Je dobré, když má developer styčnou osobu, která mu od A do Z řeší financování celého projektu. A on se o to prakticky nemusí zajímat. Mým úkolem je, aby šlo všechno hladce. Developeři prodají, jak potřebují a koncový klient, tedy kupec bytu či domu, byl spokojený.

Jaký máte v Partners cíl, jehož chcete dosáhnout?
Pro mě byla vždycky cílem spíš samotná cesta. Až během ní zjišťuji, kam dál by ještě všechno šlo dotáhnout. Ale je pravda, že jeden konkrétní sen mám. Přál bych si mít prosklenou kancelář s krásnou recepcí s řezanými květinami. Mít ji společnou s realitní kanceláří své manželky. Protože i ty zmíněné developerské projekty už vedeme společně. Ona exkluzivní prodeje a marketing projektů, já financování. A takto ruku v ruce je to pro klienty výhodnější, protože nemusejí nikam běhat a všechno řeší najednou. A v neposlední řadě bych chtěl být na Brněnsku volba číslo jedna, na kterou se budou obracet bonitní bankovní klienti. (usmívá se)

Za jak dlouho myslíte, že toho dosáhnete?
Tak za dva za tři roky. (směje se)

Zdroj: Lidovky.cz